ČR možná je nemocným mužem Evropy, ale za aktuální slabou výkonností HDP stojí především propad domácí spotřeby

22.11.2023

Tento komentář je reakcí na článek, který v minulém týdnu vyšel pod názvem Česko je nemocný muž Evropy, je v pasti průměrnosti, napsal deník Die Welt a který v různých obměnách stále rezonuje v českých médiích. Odkaz na článek zde: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2440148. Stručně se v něm například popisuje, že ČR jako jediná země EU zatím nepřekonala předpandemické úrovně HDP, že české hospodářství mnoho let jen sotva roste a bez zásadních změn ztratí kontakt s ostatními členskými zeměmi EU či že Česká národní banka (ČNB) začala příliš brzy zvyšovat úrokové sazby a zadusila tak ekonomiku. Na závěr článku jsou zmiňovány obecné recepty jak se z této „šlamastiky“ dostat – více peněž do školství, do výzkumu a vývoje a celkově více investovat a stroji a automatizací nahrazovat chybějící pracovní sílu.

Na následujících řádcích nijak nerozporuji tezi, že se ekonomický model, který ČR uplatňuje posledních zhruba třicet let, do značné míry vyčerpal a že česká ekonomika potřebuje zásadnější strukturální změny. S čím si však dovolím polemizovat jsou některé zavádějící informace, které jsou v článku zmíněny.

Za prvé ČR je jedinou zemí EU, která doposud nedokázala překonat předpandemické úrovně HDP, respektive HDP ve stálých cenách ze 4. čtvrtletí 2019. Je tomu bohužel tak a nezbývá než přidat dovětek, že na překonání předpandemických úrovní si budeme muset počkat minimálně do druhé poloviny r. 2024. Velmi pomalé post-pandemické oživení české ekonomiky však podle mě nemá až tolik společného s ekonomickým modelem, ale primárně s vývojem spotřeby domácností v posledních letech. Během pandemie v letech 2020 a 2021 byla v ČR spotřeba domácností nejprve utlumena protipandemickými opatřeními a od roku 2022 extrémně vysokou inflací. Právě hluboký propad spotřeby domácností (necelá polovina HDP) lze jednoznačně identifikovat jako hlavní důvod toho, proč je oživení v ČR tak pomalé. O propadu spotřeby domácností, který nemá mezi dalšími zeměmi EU obdoby, jsem psal na začátku září.

Na grafu č. 1 je znázorněn vývoj HDP ve sledovaných zemích (země V4 včetně ČR, Německo, Rakousko a průměr EU_27) a ve stejném grafu jsem provedl i simulaci toho, jak by růst českého HDP probíhal v případě, že by se spotřeba domácností v ČR vyvíjela jako průměr zbylých zemí V4 (Maďarsko, Polsko, Slovensko). V tom případě, bychom již předpandemický HDP dávno překonali a žádné články o tom, jak moc ekonomicky zaostáváme, by pravděpodobně vůbec nevznikaly. Co vůbec vedlo k tomu, že spotřeba domácností tak propadla? Významně k tomu pomohla extrémně vysoká inflace, která byla v posledních dvou letech doprovázena slabším růstem nominálních mezd a výsledkem byl velmi prudký pokles reálných mezd v ČR ve srovnání s dalšími zeměmi (graf. č. 2). České domácnosti tak nešetří jen tak z plezíru, ale mají k tomu zcela racionální důvod – pokles reálných mezd. Navíc mají české domácnosti vrozenou opatrnost více šetřit (míra úspor domácností v ČR je kromě Německa vyšší než v dalších zemích) a v neposlední řadě jsou často zahlceny negativními zprávami včetně často používané zkratky, že si žijeme nad poměry. Spotřebitelská důvěra se v ČR i přes zlepšení stále nachází na dlouhodobě podprůměrných hodnotách. Ať se nám to líbí nebo ne, tak oživení spotřeby domácností je nezbytnou podmínkou k udržitelnému hospodářskému růstu a návratu HDP na předpandemické úrovně.

Za druhé se v článku píše, že „zatímco Německo ve zlatém desetiletí před pandemií dosahovalo rekordu za rekordem a Polsko rozšířilo svou hospodářskou sílu, Česko v ekonomickém dohánění ztratilo půdu pod nohama“. Tato informace přitom vůbec neodráží realitu. Pravdou je, že oživení české ekonomiky po Velké finanční krizi bylo hodně pomalé a bolestivé, ale od r. 2014 až do pandemie česká ekonomika velmi solidně rostla. Desetiletí před pandemií bylo obdobím, kdy ČR hospodářsky konvergovala nejen k průměru EU, ale i k Německu, jak ostatně ukazuje graf č. 3. Faktem je, že hospodářská konvergence Polska byla rychlejší, ale zároveň si musíme uvědomit, že Polsko EU dohání z nižších úrovní, a tak i růstový potenciál zde byl o něco větší. Za divergencí české ekonomiky od EU od r. 2020 stojí primárně zmiňovaný propad spotřeby domácností.

A konečně za třetí je zmíněno jako proti růstový faktor to, že ČNB začala příliš brzy zvyšovat úrokové sazby. Samozřejmě, že zvyšování sazeb má negativní dopad do HDP. Takto prostě funguje měnová politika. Primárním cílem ČNB je však cenová stabilita a v optimálním případě udržování spotřebitelské inflace v blízkostí 2 %. Jak víme, tek naplňovat tento cíl se ČNB v posledních dvou letech vůbec nedařilo, což nic nemění na faktu, že ČNB velmi rychle identifikovala inflační rizika v polovině r. 2021 a jako jedna z prvních centrálních bank začala konat a správně velmi prudce sazby zvyšovat.